Loading color scheme

Trochu smutné povídání

Osamělost je smutným fenoménem dnešní doby. Tak významným, že v Británii zřídili dokonce ministryni pro osamělost, a to na základě alarmující studie, která v minulých týdnech šokovala nejen odbornou veřejnost. Jen ve Spojených státech amerických trpí údajně „chronickou osamělostí“ podle této práce přibližně 42 milionů dospělých ve věku nad 45 let. Autoři studie tvrdí, že takto rozsáhlá epidemie samoty je zásadní hrozbou pro zdraví celé společnosti. A podle lékařů samota podle všeho zabíjí víc lidí než například taková obezita či kouření. 

Je naprosto zásadní zůstávat v kontaktu s lidmi kolem nás. Možná si teď my, ekonomicky aktivní, ani neuvědomujeme, jaké to je v penzi. Mnozí se na ní již těší, s vidinou odpočinku a zvolnění každodenního tempa. Proto ani nevnímáme, že kolem nás žijí lidé, kteří se mohou cítit osaměle. A tou nejzranitelnější skupinou jsou samozřejmě senioři. Často žijí sami, obklopeni moderními technologiemi, které místo aby spojovaly, naopak tvoří bariéru mezi nimi a dnešní společností. Velmi často se v praxi setkávám s tím, že si senioři nevědí rady s věcmi, které se nám, těm o něco mladším, zdají samozřejmé. Mám na mysli hlavně ty seniory, kteří žijí osaměle, nemají rodinu, nebo žijí daleko od svých dětí, neumějí na počítačích a i obyčejný mobilní telefon je pro ně často přístroj velmi složitý. 

Dnešní doba ipodů a iphonů, quer kódů a mobilních aplikací, která počítá s tím, že si všechno najdete v internetových vyhledávačích, ale již nepočítá s faktem, že někteří senioři nemají internet, ba často dokonce ani počítač, nebo těm moderním věcem prostě nerozumí a už se je ani učit nechtějí nebo nemohou. Když potřebují poradit v oblasti sociální či zdravotní, mohou zajít na obecní úřad či k lékaři a zeptat se. Když ale potřebují obyčejné každodenní věci, jako jsou revize komínů, kvalitního řemeslníka na drobné opravy v domácnosti, číslo na opraváře, který si zrušil pevnou linku, vyplnění nejrůznějších formulářů, nebo radu, jak naložit se svým majetkem, pokud se chystají do pečovatelských domů či domů pro seniory, bývají často bezradní a zůstávají bez pomoci. Nebo se naopak stávají obětmi různých šmejdů a nekalých praktik. 

Určitě by pomohlo ze strany města zřízení informační kanceláře, kde bude pracovník připraven právě v záležitostech běžného každodenního života poradit a pomoci. Kancelář by mohla registrovat osvědčené a poctivé řemeslníky a firmy, kteří by projevili zájem, dokázala by porovnat nabízené služby, a ty pak doporučovat zájemcům. 

A určitě by to chtělo získat větší povědomí o tom, kterým seniorům by osamělost mohla hrozit. Tento úkol však zůstává na nás samotných, abychom nebyli slepí k svému okolí, neostýchali se nabídnout pomoc a nebyli lhostejní. Jednou se to může týkat také nás. 

Dovolte mi na závěr připomenout slova německého lékaře a filozofa, nositele Nobelovy ceny za mír, Alberta Schweitzera: „ Otevřete oči a hledejte, kde nějaký člověk potřebuje trochu času, trochu účasti, trochu společnosti, trochu péče. Je to možná někdo osamělý, zahořklý, nemocný, nešikovný, pro koho můžeš něčím být. Je to možná stařec nebo dítě. Nenech se zastrašit, když musíš čekat nebo experimentovat. Buď připraven i na zklamání. Ukaž se lidem jako člověk“.

Mgr. Martina Rosenbergová (Liberec plus+)