Loading color scheme

Schválení projektu Greenet je špatnou zprávou pro všechny odběratele liberecké teplárny

DÍKY ROZHODNUTÍ VEDENÍ MĚSTA BUDE OBTÍŽNÉ SE OD TEPLÁRNY ODPOJIT – ZASTUPITELÉ MĚSTA BLOKUJÍ LIDEM V BYTOVÝCH DOMECH PŘÍSTUP K LEVNÉMU TEPLU Z LOKÁLNÍCH ZDROJŮ

V minulých dvou měsících proběhla místním tiskem zpráva o tom, že liberečtí zastupitelé nejtěsnější většinou 20 hlasů z 39 schválili realizaci první části projektu Greenet. Jde o postupnou modernizaci současné zastaralé parovodní sítě centrálního zásobování teplem z liberecké teplárny. Její první částí má být rekonstrukce centrální části topné soustavy do Pavlovic. Investice přesáhne 320 milionů korun, akce má být dotována 70 mil. Kč. Vedení města se chlubí zásluhou za snížení ceny tepla na současných 650,-Kč/GJ s tím, že výhledově by se cena snížila o další stokorunu na 1 GJ. Zdánlivě dobrá zpráva má ale několik ALE.

ALE č. 1 - Město se v dohodě zavazuje, že se nikdo od Teplárny neodpojí, a že bude hledat pro Teplárnu nové zákazníky, ale snížení ceny může zajistit jenom konkurence

Součástí dohody o modernizaci sítě centrálního zásobování teplem je i příslib města Liberce, že i nadále bude blokovat jakoukoliv snahu domácností i dalších odběratelů se od drahého tepla z liberecké teplárny odpojit. V platnosti tak zůstane usnesení rady města z roku 2008, které zakazuje úředníkům města vydávat souhlas s použitím pozemku ve vlastnictví města k vybudování plynových přípojek k jednotlivým domům pro následné vybudování plynové kotelny v domě. I nadále budeme svědky absurdních případů, kdy plynová přípojka je vzdálena jen několik metrů od bytového domu, ale uživatelé bytů jsou nuceni odebírat teplo a teplou vodu z Teplárny Liberec za cenu více než dvojnásobnou oproti lokální plynové kotelně.

A naopak. Novým investorům ve výstavbě má město určovat podmínky, že jejich nové objekty budou připojeny na libereckou teplárnu. Město se tak stane prakticky obchodním agentem Teplárny Liberec.

Vedení města v čele s ekonomickým náměstkem Korytářem, který měl vyjednávání o podmínkách dohody na starosti, se tak definitivně zbavuje jednoho z možných nástrojů, jak přimět Teplárnu Liberec ke konkurence schopným cenám, když tímto rozhodnutím fakticky konzervuje současný stav a faktický monopol Teplárny.

ALE č. 2 – Město se chlubí, že díky dohodě se snížila cena, ale důvody jejího snížení jsou úplně jiné

Statutární náměstek primátora Jan Korytář se chlubí kudy chodí, že díky uzavřené dohodě, kterou s Teplárnou Liberec, resp. s majoritním vlastníkem, německou firmou MVV, vyjednal, dojde ke snížení ceny tepla z 900 Kč/GJ až na budoucích možných 550 Kč/GJ. To je hned několik řekněme nepřesností v jedné větě. Cena tepla v Liberci sice byla a stále zůstává jednou z nejvyšších v České republice, ale nikdy nedosáhla výše 900 Kč/GJ. Ceníková dvousložková cena Teplárny byla nejvyšší v roce 2015, kdy dosáhla částky 798 Kč/GJ. Ve vychytralém systému dvousložkové ceny se ojediněle mohlo přihodit, že při výrazně nízkém odběru na některém z odběrných míst cena překročila 800 Kč/GJ, stávalo se to však pouze výjimečně. Takže pan náměstek používá zajímavý interval cen: 900 Kč/GJ tady naštěstí nebylo a 550 Kč/GJ s velkou pravděpodobností nikdy nebude.
Za možností snížit cenu tepla se skrývá jiná skutečnost, než schválení šílených podmínek realizace Greenetu. Tou je výrazný pokles ceny zemního plynu na celosvětových burzách. Ceny klesly o více než polovinu a v Česku bylo možné nakoupit v příhodný okamžik na konci roku 2015 zemní plyn i za ceny nižší než 400 Kč/MWh. I v dalších měsících ceny plynu nepřekračují hranici 500 Kč/MWh. Důkazem budiž skutečnost, že ke snížení cen tepla došlo i v jiných městech, aniž by vedení těchto měst do rozhodnutí tepláren nějak zasahovalo. Prostě, když jsou levnější suroviny, je levnější také finální cena.

ALE č. 3 – Teplárna tvrdí, že se nikdo nechce odpojit, s cenou jsou prý klienti spokojeni, když podepsali kontrakty na pět let, ale je to jinak

Dramatického poklesu cen zemního plynu využívá Teplárna Liberec k marketingové akci, kterou překvapivě povoluje Energetický regulační úřad, a to je poskytnutí „věrnostní“ slevy všem zákazníkům, kteří podepíší smlouvu o odběru tepla na 5 let. Protože jedinou alternativou pro drtivou většinu odběratelů z řad bytových domů zůstává setrvání na původní smlouvě o dodávkách tepla v nepřehledném režimu dvousložkové ceny, kdy ceníková cena spotřební složky prudce vzrostla, a město stále nemění svůj postoj při povolování využití svých pozemků pro vybudování plynových kotelen za účelem odpojení se od drahého centrálního zdroje, podepisuje cca 98 % klientů Teplárny Liberec nové, cenově zvýhodněné smlouvy. Tedy nikoliv proto, že klienti Teplárnu Liberec milují, ale jednoduše proto, že neexistuje žádná přijatelná alternativní možnost.

ALE č. 4 – Teplárna chce s městem ukončit soudní spory, sama se ale soudí s kde kým

Jen několik bytových domů mělo to štěstí, že plynová přípojka byla do domu již v minulosti přivedena. Obyvatelé těchto domů tak nemuseli poníženě žádat město o povolení použití pozemků v majetku města pro přípojky plynu. Beztak by taková žádost nebyla s ohledem na zmíněné usnesení rady města úspěšná. Díky tomu, že plyn už je v domě přiveden, jsou obyvatelé domu ušetřeni pocitu bezmoci při jednání s vedením města a mohou se pustit do vybudování vlastních kotelen.
K vybudování domovní plynové kotelny je nutné stavební povolení. V této souvislosti je třeba zmínit zejména skutečnost, že Teplárna Liberec dělá v takových případech vše možné i nemožné, aby výstavbu nové kotelny alespoň zkomplikovala, když jí už nemůže zabránit. Proto trvale napadá jedno rozhodnutí za druhým a opakovaně žaluje Krajský úřad, který se neustále musí zabývat odvoláními Teplárny Liberec ve stavebních řízeních. Soudní spory dopadají stejně, jako přes kopírák a soudci mají s Teplárnou až bezmeznou trpělivost. Opakovaně totiž v odůvodnění rozsudků v neprospěch Teplárny Liberec uvádějí, že Teplárna nemůže žaloby používat k zastrašení svých bývalých klientů a rozsudky soudu nemohou nahradit špatnou obchodní politiku Teplárny, neboť zásadním důvodem pro změnu způsobu vytápění je právě vysoká cena tepla a teplé vody z centrálního zdroje.

Teplárna Liberec nejenom, že své bývalé klienty straší těmito obstrukcemi, ale zároveň následně požaduje úhradu nejrůznějších nákladů spojených s odpojením. Energetický zákon sice ukládá uhradit takové náklady tomu, kdo odpojení inicioval, v tomto případě tedy klientům, avšak pouze v částech, které se týkají nutných úprav v objektu (například zaslepení nebo vymístění z domu).

V kontextu s tímto chováním vedení Teplárny Liberec je neobyčejná vstřícnost radních města k Teplárně a k jeho majoritnímu vlastníku opravdu zarážející. Uzavření dohody s městem Teplárna podmiňuje zastavením soudních sporů, sama se ale soudí s kdekým.

ALE č. 5 – Máme-li garantovat slevu, potřebujeme Greenet, k jeho realizaci chceme majetek města, tvrdí Teplárna, ale v jiných městech se zlevňovalo i bez podmínek

Teplárna Liberec jde ale ohledně slevového programu ještě dál. Tvrdí, že může slevu garantovat svým klientům jen v případě, že město Liberec přistoupí na plán realizace projektu Greenet s využitím dotací. Podmínkou žádosti o dotace a budoucí realizace projektu je nutnost vložení pronajímaného majetku obou akcionářů, tedy společnosti MVV a města Liberec, do Teplárny Liberec. Tento krok je zdůvodňován tak, že oba akcionáři vkladem majetku do Teplárny nebudou již odčerpávat z Teplárny Liberec peníze za pronájem těchto majetků a díky poklesu těchto nákladů dojde také k poklesu ceny tepla.

Liberec se tak vzdává svého každoročního 9 milionového příjmu z pronájmu technických zařízení, které Teplárna využívala při dodávkách tepla a podobně je tomu i u druhého vlastníka Teplárny, firmy MVV. Dopad této účetní operace na snížení ceny tepla je přinejmenším sporný, protože Teplárna Liberec sice ušetří náklady za pronájem cizí věci, na druhou stranu jí s přírůstkem majetku porostou odpisy, které se také promítají do nákladů.

Celá akce nejprve připomínala klasický český tunel, vykonaný ale německými vlastníky za účasti liberecké politické elity. Protože každý z akcionářů, město Liberec na jedné straně a MVV na straně druhé, vkládal do společného podniku Teplárna Liberec majetek v jiné hodnotě (v případě Liberce to bylo nepoměrně méně), bylo v původní schválené smlouvě dohodnuto, že rozdíl těchto hodnot bude vyplacen majoritnímu akcionáři Teplárny, německé MVV, z budoucích zisků Teplárny. Tento učebnicový pokus, jak z účetních položek udělat skutečné peníze a následně je transferovat na správná místa, naštěstí nepřežil další kolo vyjednávání o podobě dohody. Na stůl se tak dostal návrh, který předpokládá, že v rámci narovnání vkladů majetku obou akcionářů dojde ke snížení majetkového podílu Liberce v Teplárně ze současných 30% na 24%.

Město přichází o každoroční příjmy z pronájmu do svého rozpočtu, přichází o část svého majetku v podobě obchodního podílu, výměnou za slevu z ceny tepla, kterou v jiných městech teplárny pod vedením MVV poskytly bez jakýchkoliv podmínek.

ALE č. 6 – Teplárna snižuje cenu, ale zaplatí to jen město Liberec

Teplárně se povedl opravdu mistrovský kousek. Snížila cenu pro své klienty, aniž by jí to stálo korunu. Drtivou část snížení ceny způsobily nižší ceny plynu, zbytek zaplatilo město. Majoritní akcionář Teplárny za vložený majetek dostane zaplaceno. A navíc MVV je vlastníkem spalovny Termizo a i nadále bude dodávat teplo z této spalovny do Teplárny za dvojnásobné ceny, než je tomu v případě jiných podobných spaloven v ČR. Velkou část svého zisku tak MVV realizuje ve společnosti Termizo a uměle tak navyšuje regulovanou cenu tepla v Teplárně. Tento stav však dohoda s městem nijak neřeší. Stačí přeci postrašit tím, že snížení ceny tepla z Termiza by automaticky znamenalo vyšší platby za likvidaci odpadu. Co na tom, že za odpad platí všichni, zatímco tuto „odpadní slevu“ financuje jen 14 tisíc domácností na libereckých sídlištích prostřednictvím předraženého tepla.

ALE č. 7 – Město říká, že domácnosti se nesmí odpojovat, musí být solidární s ostatními, kteří nemají možnost se odpojit, ale možnosti tu přeci existují

Město chce bránit neefektivní a drahý systém centrálního zásobování teplem s argumentem, že domácnosti se nesmí odpojit. Musí být přeci solidární s těmi, kteří tuto možnost nemají, takže v případě kolapsu systému centrálního zásobování by se ocitli bez tepla, v případě postupného odpojování by cena neúměrně rostla. Tento mýtus je šířen tak dlouho, a tak dokonale, že mu někteří začali i věřit.

Jak je to ale doopravdy? Domácnosti již solidární byly a jsou až až. Největší poklesy v produkci tepla totiž nezpůsobilo odpojení několika desítek panelových domů v posledních deseti letech, ale masivní úbytek klientů z řad průmyslových závodů, které, bohužel, po roce 1990 postupně krachovaly. Od doby zrušení státem dotované ceny tepla tak tato cena rostla téměř pořád. V této souvislosti ale není bez zajímavosti, že nejvýznamnější skokové zdražení ceny tepla v Liberci se odehrálo v roce 2005, kdy cena tenkrát poskočila o neuvěřitelných 23%. V kontextu událostí příštích nás jistě nepřekvapí, že toto obrovské zvýšení bylo spojeno s nástupem společnosti MVV Energie do Teplárny.
Součástí rozhodnutí o realizaci a podobě revitalizace centrálního systému zásobování teplem totiž mělo být ekonomické a technické posouzení několika variant dalšího postupu. Například již dnes se ukazuje, že zásobování Vratislavic teplem z Teplárny je výrazně neefektivní a při celkovém stavu plynofikace této čtvrti by jistě bylo vhodné zvážit variantu úplného zrušení této větve. Ponechání systému vytápění pouze v jeho centrální části by významně snížilo potřebu investic k obnově rozvodů tepla. Je pravdou, že při nižším odběru tepla ze spalovny by vedení Termizo muselo řešit známý nerudovský problém Kam s ním.

K posouzení jednotlivých variant řešení byla zastupitelstvem ustanovena odborná skupina, do které jsem byl jmenován jedním z členů. Bohužel tato odborná skupina nedostala vůbec žádné podklady ke svému jednání a jediný dokument, který měla k dispozici, byl až návrh finální dohody s Teplárnou. Jednání odborné skupiny se navíc uskutečnilo pouhý jediný den předtím, než tuto dohodu mělo schválit zastupitelstvo města. Členové odborné skupiny tak byli pouze ujištěni náměstkem primátora Janem Korytářem, že navrhovaná varianta provedení Greenetu je ta nejlepší, a to bez jediného argumentu.

Existuje ale bytový dům, který se nemůže od centrálního zásobování teplem odpojit, protože by neměl zajištěn jiný zdroj vytápění? Existují lokality, kde zatím není dostatečná kapacita zemního plynu k vybudování domovních plynových kotelen, které z hlediska ekonomické návratnosti jsou nejlepším řešením. V minulosti však došlo k posílení sítě elektrické energie, a tak je možné uvažovat o vytápění tepelnými čerpadly. V těchto případech je počáteční investice asi čtyřikrát až pětkrát dražší než v případě pořízení plynové kotelny, nicméně návratnost osciluje v libereckých podmínkách okolo přijatelných 6 až 7 let. A existují i další možnosti, jak se předraženého tepla z Teplárny navždy zbavit.

ALE č. 8 - Greenet schválen, ale historie se může opakovat

S úvahou o realizaci projektu Greenet byla odborná veřejnost seznámena již v roce 2015. Původní představa, že kompletní revitalizace celého systému bude stát 300 milionů Kč a 80% z této částky bude dotace, vzala za své. Cena přesahuje 320 milionů Kč, revitalizovat se bude jen zhruba třetina rozvodů a dotace bude 70 milionů.

Přesto se může historie opakovat a projekt nebude realizován. Zcela jistě se tak ale nestane z vůle vedení města, protože zastupitelé města jako onu pověstnou třešničku na dortu schválili Teplárně Liberec ručení za bankovní úvěr, kterým má být celý projekt financován. Případný nezdar by tak za Teplárnu zaplatili opět liberečtí občané prostřednictvím rozpočtu města.

Může se ale stát, že si realizaci rozmyslí sama Teplárna, resp. její majoritní vlastník, německá MVV. Jako záminka jí může sloužit například další ztráta odběratelů tepla jako nesplněný závazek města, že se tak nestane. V podobné situaci se město ocitlo v roce 2011, když z plánu vybudování tří kogeneračních jednotek zůstalo pouze u té první na Františkově. Pak si Teplárna Liberec spočítala, že další realizace projektu pro MVV není výhodná a projekt zastavila. Oficiálním důvodem však měla být skutečnost, že tehdejší vedení města nepřistoupilo na uzavření akcionářské smlouvy. Obsah této smlouvy, kterou předchozí vedení města opakovaně odmítlo, je nápadně podobný dohodě, kterou nyní vyjednal Jan Korytář a která město Liberec pasuje do role pouhého komparsu. Město se v ní nepochopitelně zavazuje k tomu, že učiní všechny kroky, aby se nikdo nemohl ze systému odpojit, a naopak bude v roli naháněče nových klientů.

Je s podivem, že právě vystudovaný ekolog Korytář odmítá rozvoj ekologického způsobu vytápění, když nezpochybnitelným moderním trendem je umisťování zdrojů tepla co nejblíže jeho spotřebě, stejně tak jako maximální energetická samostatnost bytových domů a upřednostňuje neefektivní, drahý a zastaralý způsob dálkového vytápění ze 70. let minulého tisíciletí.

Víme, o čem mluvíme

SBD Sever v současnosti provozuje přes tři desítky lokálních domovních plynových kotelen. V roce 2017 jsme topili ještě levněji než v roce 2016. V našich kotelnách se loni topilo za průměrnou cenu 274 Kč/GJ, Teplárna Liberec topila v loňském roce po 14,5% slevě za 672 Kč/GJ a teplou vodu prodávala za 695 Kč/GJ, tj. zhruba 2,5x dráž.

Za kolik jsme topili v roce 2017

Způsoby vytápění v jednotlivých bytových domech se liší. Za rok 2017 na tom byli opět nejlépe obyvatelé domů, ve kterých jsou domovní plynové kotelny ve správě SBD Sever. Ceny tepla v těchto kotelnách se díky hromadným nákupům plynu družstvem pohybovaly v loňském roce od 224 Kč/GJ do 335 Kč/GJ v závislosti na typu, stáří a provozních nákladech konkrétních kotelen. Průměrná cena v těchto kotelnách dosáhla částky 274 Kč/GJ. To je ještě nižší cena než v roce 2016, protože se družstvu podařilo nakoupit zemní plyn za nižší cenu než v roce 2016. Pro letošní rok se počítá s mírným nárůstem, přesto by výsledná cena neměla být vyšší než v roce 2015, kdy cena zemního plynu na světových trzích začala klesat k historicky nejnižším hodnotám.

Nízká tržní cena umožnila snížit ceny tepla z Teplárny Liberec. Liberecká teplárna využila snížených cen plynu k nabídce 14,5% slevy pro všechny odběratele, kteří podepsali smlouvy na 5 let. V těchto případech se cena tepla ve vyúčtování za rok 2017 dostala na částku 672 Kč/GJ. U teplé vody to bylo 695 Kč/GJ. To je zhruba o 25 Kč u tepla a 20 Kč u teplé vody na 1 GJ méně než před rokem.

Ing. Mgr. Petr Černý
Předseda představenstva SBD Sever